Identifikace setrvačných a kmitavých soustav

Metody identifikace pracují se zjednodušováním charakteristiky a podobností s přechodovou funkcí, kterou vybereme z dané množiny. Tato množina je volena na základě vhodných vlastností.

Prvním krokem identifikace je normalizace amplitudy přechodové charakteristiky. Na základě ustálených hodnot vstupů a výstupů před započetím a po ukončení přechodného děje vypočteme zesílení. Přechodovou charakteristiku upravíme tak, aby vypadala jako odezva (na jednotkový skok) soustavy se zesílením jedna.

Pro kmitavé soustavy hledáme podobnost s kmitavou soustavou druhého řádu. Kromě již zjištěného zesílení je třeba najít hodnoty časové konstanty a tlumení. Tyto hodnoty lze zjistit z frekvence kmitání a z poklesu (obalové křivky) amplitud kmitů.

Pro setrvačné soustavy je možné použít například metodu, která využívá toho, že pro dané přenosy souvisí výška inflexního bodu s řádem soustavy. Časové konstanty se určí na základě časů získaných pro významné body přechodové charakteristiky.

„Vytiskněte“ si přechodovou charakteristiku vybraného přenosu na monitor a zkuste odečíst hodnoty pro dané významné body. Na základě těchto hodnot stanovte přenos identifikované soustavy a srovnejte ho s původním (srovnejte řád a časové konstanty přenosu, přechodovou charakteristiku, rozložení nul a pólů...)

V předchozím jsou použity kopie stránek skript: Vavřín, P., Teorie automatického řízení I, 1987, VUT v Brně

Poslední změna: 2009-02-19