Integrální kriteria

Hodnotí velikost (regulační) odchylky. Podle typu se používá pouze odchylka, nebo její absolutní nebo kvadratická hodnota. Lze vážit i časem ve kterém se odchylka objeví.

Výsledkem integrálních kriterií je relativní hodnota – menší hodnota pro lepší přechodný děj (z hlediska daného kriteria). Sama hodnota nic neříká, vždy by měla být vztažena ke stejné soustavě a měla by sloužit ke srovnání navržených regulátorů (pro tuto soustavu).

Nevhodné pro záporné e(t). (Záporná hodnota “zlepšuje” kriterium)

odstranění předešlé nevýhody absolutní hodnotou.

Kvadratické kriterium – větší pokuta pro hodnoty větší odchylky (než 1).

Je-li odchylka e(∞) nenulová, pak nemá výpočet moc smysl – záleží na délce časového vektoru pro výpočet (pro t=∞ je výsledek ∞). Proto se tyto hodnotí podle velikosti ustálené odchylky, nebo kombinací ustálené odchylky a výsledkem integrálního kriteria počítaného pro normalizovanou odezvu enorm(t)=e(t)-e(∞).

Nekolného doplněk (Routh-Shurova kriteria stability) – slouží k matematickému výpočtu kvadratického kriteria (neváženého časem).